Fotoreportáž expedice v Rumunsku 2005

10.8.



S
T
Ř
E
D
A




10.8.
        Vyjížděli jsme v 5:30 z Chomutova. Sraz s další posádkou, která vyjížděla z Ústí byl v 7:00 na D1 na čerpací stanici BENZINA. Ještě před Prahou na 34 km D8 měl Páťa defekt levé zadní pneu. Udělala se boule a tak došlo k výměně a na sraz přijeli o 20 minut později. Tam je čekalo překvapení. Mazlík měl rozbité pravé zadní okno a prezidentovi nefungoval startér.
        Po menším zdržení jsme vyrazili. První zastávka byla na čerpací stanici ARAL a na 119 km D1 se Kostěj zastavil. Provedli jsme menší úpravy a dojeli na nejbližší čerpací stanici SLOVNAFT, kde jsme zjistili, že u Kostěje došlo ke zkratu na hlavním okruhu elektriky. Začalo se zjišťovat, kde by se to co nejdřív dalo opravit a tak přes asistenta ABBA jsme dojeli do Velkého Meziříčí a nechali Kostěje opravit. Také jsme zajeli do pneuservisu a nechali opravit Páťovi kolo.
        Ve 13:30 jsme vyrazili opět směr BRNO. Za Brnem na ESSU jsme natankovali a zakoupili dálniční známky na slovenské dálnice a pokračovali jsme dál. Vzbudili jsme menší zájem celníků, kteří se ptali kam jedeme a s úsměvem nás všechny okomentovali. Bratislavu jsme projeli v pořádku. Asi 50 km za Bratislavou jsme koupili dva melouny na večer (stejně je nikdo nejedl).
        V 18:00 jsme dorazili na Víglašský zámek. Nádherné prostředí (přímo romantické). Otevřeli jsme stany, rozbalili proviant a začali jsme se kochat okolím. Standa šel čekat na Drápalíka a kluci šli pro dřevo aby byl večer oheň. Romantickou siestu se nám snažil překazit déšť, ale nádherné podloubí nám poskytlo azyl a večer byl o to více poetičtější.
        Ve 23:00 jsme odešli ulehnout, zmoženi pivem a unaveni jízdou.


První den jsme ujeli 660 km.
11.8.



Č
T
V
R
T
E
K




11.8.
        Ranní probuzení bylo kolem 7:00. První noc ve stanu na střeše auta byla příjemná až na hučení Standovo nezávislého topení.
        Každý podle svého začal provádět svoji hygienu. Petr se rozhodl, že se celou expedici bude holit. Venca Kostějovi a Páťovi kradl vodu, neboť i on si čistil zuby.
        Po malých komplikacích, kdy se Kostěj rozhodl nestartovat jsme v 9:05 opustili nádherné prostředí Víglašského zámku a vyjeli směr Slovensko-Maďarské hranice.
        V 11:00 jsme překročili hraniční přechod Kráľ a začali se kochat krásami Maďarska. Protože Drápalík neměl zakoupen proviant, zastavili jsme se v Miškolci v Tescu, kde jsme na parkovišti byli od 12:00 do 14:30. Všechny posádky se najedly a pak se už jenom čekalo až kluci dorazí.
        Po nákupu jsme museli zrychlit a tak Standa převzal velení v předjíždění a celá kolona byla ve zrychleném pohybu. Na Maďarsko-Rumusnké hranice jsme dojeli kolem 18:00. Po překročení hranic a návštěvě směnárny se ze všech stali milionáři a se spokojeným pocitem jsme šli hledat místo na přespání. Podařil se nám najít, za pomoci místních obyvatel, bývalý zlatý důl, kde jsme byli hlídáni i ochrankou.
        Standa si při parkování utrhl šnorchl a střešní světelnou rampu a tak si odje lízat rány mimo stanoviště naší expedice. Večer nám bylo všelijak, protože jedna posádka byla mimo. Poseděli jsme u ohně a odešli po alkoholickém opojení ulehnout.


Druhý den jsme ujeli 412 km.
12.8.



P
Á
T
E
K




12.8.
        Ráno jsme stávali do příjemné idylky zlatého lomu. To co jsme neviděli večer, jsme si mohli prohlédnout ráno. Po zjištění, že z nás žádní zlatokopové nebudou a po Standově příjezdu s opraveným šnorchlem a světelnou rampou, jsme se rozhodli vyjet.
        Ale než jsme vyjeli, tak jsme museli Mikešovi dofouknout pravou zadní pneu, neboť večer, řidič Venca ovíněn při nástupu na žebřík do stanu šlápl na ventilek a vypustil si kolo. Tak Drápalík přijel a kolo se dofouklo jeho kompresorem. Bylo usouzeno, že pouze Drápalík je bez jakékoliv závady.
        Vyrazili jsme shánět ještě náhradní díly na Álu. Natankovali jsme na Aralu, s tím že pojedeme do hor. V Metru v Baia Mare (místní Makro) jsme koupili v domácích potřebách náhradní díly na Standovo šnorchl. Dodělaly se úpravy a mohli jsme vyrazit hledat cesty do hor.
        Asi tak po půlhodině jízdy jsme museli zastavit, neboť Drápalíkovi praskla hadička pro přívod kapaliny ke spojce. Páťa (pojízdná autodílna) měla opět práci. Hadička byla vyměněna a spojka odvzdušněna. A tak jsme dvě hodiny opravovali. Uvařila se kávička, posedělo se a po opravě jsme opustili město Baia Mare.
        Začali jsme najíždět do hor a podařilo se najít budoucí rumunskou silnici (Drume Komunale). Opět jsme se setkali se vstřícností místních obyvatel, neboť kvůli nám se zasypal kanál aby jsme mohli projet. Vyzkoušeli jsme si v malých loužích co je offroad a v 16:00 jsme si našli pěkné místečko s překrásným výhledem do údolí.
        Uvařili jsme si jídlo a řádně utábořili. Začalo pršet. Ivan třem rumunským klukům dal autíčko a za hodinu jsme měli návštěvu i s místní slivovicí. Již druhé vstřícné setkání v tomto dni. Po hodinovém dešti se oblačnost roztrhala a dalo se sedět opět u ohně, který přes silný déšť vydržel.
        Venda chytil slinu a dnešní den byl ukončen fernetovou vánicí.

13.8.



S
O
B
O
T
A




13.8.
        Ranní probuzení bylo kolem sedmé. Dokonce i Venca vstal docela brzo, akorát Ivan byl déle v pelíšku, ale i ten nakonec z něho vylezl. Ráno nás uvítalo sluníčkem a nádherným pohledem do údolí, které bylo zalito mraky.
        Po snídani jsme kolem 9:30 vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. Po 100 metrech jízdy jsme se vrátili zpět na mýtinu, neboť cesta končila. Vraceli jsme se cestou, po které jsme včera přijeli.
        Standa našel jednu skvělou cestu po které jsme se dostali do místa, kde Ála, po menším průřezu, předvedla offroadový sjezd. Ostatní, po takovémto ukázkovém čísle, šli hledat cestu snažší a pro auta pohodlnější. Povedlo se všem projet, akorát Kostěj si při otáčení v lese udělal bebíčko. Ohnul nárazník, promáčkl blatník a rozbil blinkr.
        Po menším offroadku jsme dorazili k potoku, kde to bylo podstatně zajímavější. Museli jsme pořezat klády popadané do potoka a projet mezi dvěma kameny. Standa se ukázal opět jako náčelník a všechny přes tento úsek převedl. Utábořili jsme se kousek od akčního místa na mýtině a dali si oběd a dvě hodinky pauzu (13:00 - 15:00).
        Po třetí hodině jsme vyjeli vstříc dalšímu dobrodružství. Po půl hodinové jízdě v terénu jsme se přebrodili na asfaltku a začali hledat směr k hradu DRACULA. V jedné vesnici jsme se stočili doprava a vyrazili do hor. Domorodci se nám snažili vysvětlit, že tato cesta nikam nevede, ale to neznají našeho náčelníka, neboť ten cestu najde vždy. Vyjeli jsme na vršky hor a jeli po hřebenech. Naskytlo se nám krásné panorama a při focení této nádhorné scenérie dostala Olga větví přes obličej.
        Našli jsme si plac na kempování, ale Standa se rozhodlo pokračovat dál. Při vjezdu do lesa se musel poprvé použít naviják. Ostatní se vrátili zpět na plácek, rozbalili stany a připravovali se na večer. Venca obešel všechny stolky a u každého si něco dal a byl po večeři.
        Standa s Marcelou po offroadové vložce zaparkovali na druhé straně údolí a přišli k ohni. Večer končí a jdeme spát.


14.8.



N
E
D
Ě
L
E




14.8.
        Je neděle a celou noc štěkal pes od jednoho místního stavení. V 8:30 jsme vyrazili do terénu. OFF ROAD začal hned po pár metrech, když jsme se začali tahat navijáky v jednom bahnitém brodu (nazvali jsme ho jako hovězí brod). Drápalík, Bójka a Mazlík to zbaběle objeli po večerních stopách Standy, ale Mikeš, Páťa a Kostěj se nenechali zastrašit a všichni se statečně spustili střemhlav do bahna.
        Po dvou hodinách navijákování jsme pokračovali dál a stále se snažili nabrat směr k hradu DRACULA. Dvě místa byla opravdu akční, pravá offroaďácká. Stavěli jsme menší přemostění a u jedné strže zpevňovali cestu. Takže pořád hučely motorové pily.
        Po několika kilometrovém offroadu jsme se dostali na cestu - silnici I. třídy a pokračovali dál. V romantickém údolí, kde tekla říčka začal Páťovi klepat motor. Kluci nedokáží přesně určit závadu. Jen Venca stanovil přesnou diagnózu: "Klucí je to rozbitý, totálka, motory ven!!" Standa prohlásil, že kdyby něco tak veme Páťu na tyč. Pokračujeme dál a v Bystrii na OMW jsme Páťovi koupili aditivum do oleje a dotankovali. Cesta pokračuje dál k hradu DRACULA.
        V 18:00 jsme zakotvili u hotelu DRACULA a tři posádky se ubytovali. Ostatní toho využili a šli se alespoň osprochovat. Mezitím přijeli tři pražské Toyoty. Tak jsme s nimi pokecali. Rozloučili jsme se s Ivanem, který musel odjet domů a zbytek expedice se utábořil u řeky. Rozdělali jsme oheň a začala příprava k večeři. Přišli na večeři i místní pejskové. Takže jsme krmili sebe i je.
        Večer začal Fernetem a vínem a při hučení řeky se nádherně usínalo.


15.8.



P
O
N
D
Ě
L
Í




15.8.
        Ráno vstáváme v 6:45 a začínáme s expediční hygienou. Zbytky expedice přijíždí po snídani a pěkném pospáníčku v hotelu za námi a začínají vyprávět co měli k snídani. Tak jsme poklidili, složili stany a hurá na hrad DRACULA.
        Dorazili jsme na místo a tam nás čekalo milé překvapení. Opět jsme se potkali s pražákama. Vylezli jsme na vrcholek a udělali společné foto, kde údajně měl stát hrad. Kolem byly opravdu ruiny a kameny, které měly v sobě kousky červené slídy. Podle bájí prý hrad při západu slunce červeně zářil.
        Při projíždění jednoho bahnitého úseku se Kostějovi nezaklaply volnoběžky, takže jel pouze na zadek a zůstal sedět na bříšku. Tak se za Standu chytil navijákem a vytáhl se. Začali jsme opravovat. Zjistili jsme, že volnoběžky jsou v pořádku, jenom prostě nezacvakly, tak jak měly. Mezitím Mazlík vytáhnul jedno rumunské ARO z bláta a po opravě jsme pokračovali dál.
        Prudkým sjezdem jsme se dostali jednomu Rumunovi do ohrady, a tak se nás rozhodl raději doprovodit k výjezdu. Při sjezdu Venca zjistil, že mu Mikeš nebrzdí. Přišel úsek, kde se ti co neměli naviják nechytali... Navijákovali jsme se dlouho lesem až na jednu loučku, kde se Kostěj postavil co nejvýš a všechny auta (kromě Ály) přes loučku protáhl přes kladku na navijáku. Hledali jsme místo vhodné k opravě Mikešovo brzd. A když jsme se vyhrabali na vrchol k jedné opuštěné salaši, tak se zjistilo, že Mikeš má totálně sjetý destičky, a že už jednu dokonce někde ztratil. Opět se začalo opravovat.
        Rumun nám řekl, aby jsme z tohoto místa odjeli, neboť se zde měl údajně někdo oběsit. A tak jsme na večer sjeli pod kopec a Zdeněk udělal krásnou svíci. Z lesa vyběhli koně, tak jsme měli i milou společnost.



Tento den jsme ujeli pouze 10 km, ale stálo to pravdu za to.
16.8.



Ú
T
E
R
Ý




16.8.
        Do krásného úterního rána nás probudilo frkání pasoucích se koní. Zalíbilo se jim Tomášovo auto, a tak ho očuchávali. Tomáš mohl ze stanu rovnou sesednout na koně. Při snídani přišli Rumuni a přinesli sýr a mléko. Tak jsme je obdarovali naoplátku našimi věcmi. Ještě se chtěli nechat vyfotit a dokonce napsali i adresu, kam jim máme fotky poslat.
        Po snídani jsme se opět vydali vstříc dalšímu dobrodružství. Vyjeli jsme v 9:05 a pomalu sjížděli do údolí, kde na nás čekali opět místní obyvatelé a ty nás odvedli k sobě. Takže jsme měli příležitost se podívat do jejich usedlosti. Zatím musíme konstatovat, že místní obyvatelé jsou opravdu vstřícní a velmi laskaví. Vyfotili jsme se s nimi a slíbili, že jim zašleme fotky. Pokračujeme dál poznávat krásy této země. V údolí v jedné větší vesnici jsme nakoupili zásoby a pokračovali dál.
        Dostali jsme se do úseku, který končil potokem, a tak jsme se museli vrátit a vydat se ještě horší a brutálnější cestou. Na této cestě se skoro všem podařilo položit auta na bok, někomu málem i převrátit. Největší adept na budku byl Kostěj, kterýmu moc nechybělo a padnul dolů na Mikeše. Ve vysílačce bylo akorát slyšet, jak Venca říká: "Inža jde na boudu!" A tak přišli na řadu navijáky.
        Nakonec jsme dojeli do výšky 900 m a cesta končila. Tak nastalo couvání po dosti tvrdé a neúprostné cestě. Nakonec se podařilo auta otočit a sjížděli jsme pomalu dolů. Standa objevil další cestu. Slovo dalo slovo a náčelník to rozjel, za ním Mazlík a potom Páťa. Cesta byla hrozná, ale nakonec opět končila. Tyto tři posádky učinily rekord, byly ve výšce 1336 m n. m. No a znovu dolů. Při cestě zpět jsme narazili na Tomáše a Kostěje. U Kostěje byl defekt pravé zadní pneumatiky. Urazil si ventilek a tak po přezutí kola a vyproštění Kostěje jsme se již při světlech snažili dostat dolů k Vencovi, který mezitím dole u řeky dostal za úkol najít místo pro táboření.
        Našel nádherný plácek a tak jsme začali chystat večeři, protože Venca začal s hranolkama, tak zavládla hranolková manie. Večer se usedlo k ohni a začala zábava.



Tento den jsme ujeli 69 km.
Celkové hodnocení dne: "Dnešní den byl plný překvapení, vstřícnosti místních obyvatel a brutálního offroadu."
17.8.



S
T
Ř
E
D
A




17.8.
        Ranní vstávání bylo opravdu jako v pohádce. Přítomnost říček bublajících ze tří stran paloučku nás přiměla k pozdějšímu stávání. Po výborné snídani jsme začali přemýšlet, co udělat s Kostějovo pneumatikou.
        Najíždí se na ní, ale není možné ji odrazit. Nakonec se rozhodlo, že pneumatiku necháme opravit ve vsi odborníky.
        V 10:00 odjíždíme po prašné cestě II. třídy. Dostáváme se do vesnice a opět se snažíme doplnit zásoby. Nechceme jim to ale vše vykoupit, a tak pokračujeme dál.
        Sjeli jsme do větší obce (spíše města) a začínáme hledat servis na opravu gum. Nacházíme čerpací stanici i s Pizzerii, tak všichni tankují a objednávají si pizzu. Po hodinové siestě opouštíme civilizaci a razíme opět do hor. Podle kompasu se snažíme přejet hory, ale není nám to souzenoa nakonec se vracíme zpátky na asfalt a pokračujeme dál na západ.
        Standa nachází opět odbočku do hor. Potkáváme ve volné přírodě koňskou rodinku. Je to opravdu nádherné sledovat takto zvířata opravdu ve volné přírodě. Všechno je tady tak jednoduché a přitom nádherné. To se nedá zachytit na kameře ani na fotkách. To se musí prostě jednoduše prožít. Tady je člověk opravdu svobodný a jediným naším úkolem je přežít a ve zdraví dorazit domů.
        Kostějovi se na pravé zadní straně uvolnil tlumič až celý vyskočil. Začíná se hledat místo k utáboření. Utábořili jsme se na mýtince u říčky. Voda nás prostě přitahuje a Zdeněk nám chce udělat opět radost a začíná dělat další svíci.
        Začíná večer a začínáme si lízat rány. Dnes i Ála měla menší závadu - utržený cyklon, a tak i Standa opravuje.
        Večer byl náznak rebelie. Posádka Kostěje se rozhodla vrátit na asfalt a hory objet, protože už byl Kostěj prakticky dobitej - startovalo se přes kabely, baterky byly totálně vybitý, nebrzdil, nesvítil atd. atd. A tak se přidala taky posádka Páti, protože klepání motoru ve vyšších otáčkách bylo opravdu velmi nepříjemné. Začala se ozývat i spojka.
        Po 23:00 si šla většina lehnout.


Tento den jsme ujeli 58 km.
Celkové hodnocení dne: "Dnešní den byl pohodový a moc nenáročný."
18.8.



Č
T
V
R
T
E
K




18.8.
        Po ranním vstávání se řešil včerejší večerní rozhovor. Standa nám vysvětlil, že je zbytečné se vracet, neboť jsme byli opravdu kousek od překonání vrcholu. Tak se celá expedice nasnídala a kompletní se vydala dál překonávat nástrahy rumunské přírody.
        Vyjeli jsme v 9:00 a již po půlhodinové jízdě jsme narazili na konec cesty, která možná pokračuje dál v řece. Jeli jsme několik set metrů vzhůru potokem a bylo to velmi zajímavé. Olga dostala klackem přes nohu, který se vymrštil od Páťovo kola. Nakonec jsme se dostali do zatáčky, kde byl opravdu problém tento úsek vyjet. Kostěj se málem převrátil, Páťa zničil spojku a Mazlík měl problémy ještě před zatáčkou - posadil se na kmen starého stromu, co byl v říčce.
        Zůstali jsme stát asi ve výšce 900 m n. m. a Standa pokračoval výše, kde prozkoumával terén, avšak po půl hodině se vrátil a rozhodlo se, že se pojede zpátky. Nejprve se ale musela vyměnit Páťova spojková lamela. Ve 12:00 jsme začali opravovat, mezitím párkrát sprchlo a také svítilo sluníčko, prostě horské počasí. Když v 16:00 byla spojka hotová, začali jsme se pomalu vracet zpátky, přes tu zatáčku, na asfalt. Snažili jsme se dostat co nejblíž k hranicím.
        Utábořili jsme se v jednom ovocném sadu a doufali jsme, že nás nikdo nevyžene. Večer pokračuje a začíná být opět optimističtější nálada, udělali jsme menší oheň a šlo se brzo spát. Bylo domluveno, že se vstane v 5:00, aby se stihlo dojet na Slovensko.


Celkové hodnocení dne: "Dnešní den měl být dnem polních cest a opět přišel slušný OFF ROAD."
19.8.



P
Á
T
E
K




19.8.
        Ranní budíček byl v 5:00 a celá expedice se po 6:00 vypravuje směrem k hranicím. Snídaně se odbyla a vyrážíme již jenom po asfaltu směr Česká Republika.
        Trefili jsme přímo čas, kdy ženou dobytek na pastvu, ale vše proběhlo v pohodě. Před hranicemi jsme ještě dotankovali a za poslední peníze nakoupili suvenýry. Někdo alkohol, jiní zase proutěné koše. V 10:00 přejíždíme hranice.
        V Maďarsku jsme museli na hodinu zastavit, protože Kostěj píchnul další gumu a rezervu už neměl, ale naštěstí jsme jeli zrovna okolo pneuservisu. Tak tam Kostěj zajel. Sice v servisu nechápali, proč měl Kostěj hodinu nastartovaný motor, ale jinak vše OK. Spravili mu gumu a mohli jsme pokračovat dál. Projeli jsme skoro celým Slovenskem.
        Loučíme se se Standou, který se rozhodl jet přes noc. Ubytováváme se v jednom slovenském kempu 50 km před Česko-Slovenskými hranicemi.
        Všichni zašli do hospůdky, kde se navačeřeli a šli spát, protože dnešní den, celou dobu po asfaltu, byl totálně vyčerpávající.


20.8.

S
O
B
O
T
A


20.8.
        Vstáváme v 7:00. Rychle jsme se nasnídali, sbalili stany, roztáhli Kostěje a vyrazili na hraniční přechod. Všechno v pohodě a tak valíme do Prahy.
        Ve 14:30 vracíme v Praze stany a loučíme se s Mazlíkem, který se rozhodl jet rovnou domů. Když jsme vrátili stany, rozloučili jsme se s posádkou Páti, kteří jeli do Ústí a my ostatní do Chomutova.
        Kolem 16:30 přijíždíme do Chomutova a končí naše expedice.